Recenze Warcraft: První střet

Je tu prostor pro nový fantasy svět? Není už těch Pánů prstenů a Dračích doupat moc? Je vůbec možné, aby byl film podle počítačové hry dobrý?

Na otázku "Co je vlastně Warcraft?" mohou odpovědět dvě generace hráčů úplně jinak. Na začátku devadesátých let s příchodem našlapaných počítačů vznikaly herní tituly, které nejenom definovaly herní žánry, ale i generovaly a doposud generují další a další pokračování, popř. sérii zrestartují. Jako Doom a Wolfenstein se stali synonymem pro střílečky, tak Duna a právě první Warcraft definovali žánr strategických PC her.

Ve Warcraftu si hráč vybral stranu, za kterou bude hrát. Na jedné národ lidí s krásnými, barevnými budovami a sympatickými hrdiny a na druhé straně národ zlých Orků, kteří byli přesným opakem. Druhý díl fenomenální strategie byl ještě lepší, krásnější a stal se jednou z celosvětově nejhranějších her. Na další díl museli hráči čekat dlouhých sedm let a zde se zmíněné generace rozcházejí.

Mladší hráči si na další díl počkali, druhá část z nich prostě z hraní vyrostla a díl si do počítače už nenainstalovala. Třetí díl si získal další miliony fanoušků (dopomohl tomu také fakt, že PC měla v roce 2002/3 prakticky každá domácnost). Blizzard (herní společnost, která Warcraft vytvořila) využila dalšího narůstajícího trendu, a to bylo připojení k internetu a v roce 2004 vydala mmorpg World of Warcraft. V tuto chvíli se přepisují herní dějiny, protože po virtuálním světě Warcraftu běhá přes 5 000 000 hráčů! Blizzard od každého hráče vybírá 10 dolarů za měsíc hraní na oficiálních serverech. Nemusíme to ani přepočítávat, abychom zjistili, že se z Blizzardu stáva pátá nejbohatší herní společnost. Dalších 12 let se čeká na film. Přijdou na něj obě generace hráčů?

Co se mi na filmu Warcraft líbilo už od první scény je fakt, že zatímco v herní sérii je národ Orků brán jako reprezentace zla a lidé dobra, tak ve filmu jsou obě strany prezentovány jako víceméně dobré, pouze s jinými charakterovými vlastnostmi. Hlavní hrdinové jsou jak na straně lidí, tak na straně Orků. Hlavní zápletka se točí kolem zlého a mocného kouzelníka Gul'dana, který svou krutovládou a kouzelnou mocí Orky manipuluje a nutí do dalších a dalších bitev, protože čerpá sílu z poražených. Svojí mocí otevírá portály do jiných světů a jeden otevře právě do světa lidí.

Zdá se vám zápletka trochu jednoduchá, dětská nebo hloupá? Je, a to je velká výhoda celého filmu. Svojí vizuálně barevnou stylizací, zápletkou a ne příliš hlubokou psychologií postav je Warcraft - jednoduše řečeno pohádkou. Síla Warcraftu je v tom, že diváka svou jednoduchostí rychle vtáhne do děje a napínavě sleduje, jak to celé dopadne. V žánru sci-fi filmu jsou nejhlavnější a největší dva světy, svět Star Wars a Star Treku, přičemž každý svět má trochu jiné fanoušky. V žánru fantasy je v podstatě jenom jeden svět a tím je svět Pána prstenů a Hobita. Warcraft má potenciál stát se druhým odlišným světem a mít jinou a velkou fanouškovskou základnu. Warcraft je totiž úplně jiný než Pán prstenů, nekopíruje ho, má mnohem pochopitelnější děj, daleko méně postav, nepoužívá masky a prakticky všechno je digitálně upraveno (včetně postav Orků.)

Digitalní efekty stojí rozhodně za zmínku, jsou velmi povedené a i když jsem byl při zhlédnutí prvních trailerů skeptický ohledně digitálně vytvořených Orků, tak nyní můžu s klidným srdcem říct, že tvůrci odvedli velmi dobrou práci. Jediné, co mě zarazilo, bylo ztvárnění postavy Garony. Napůl člověk napůl Ork s nasazenými umělými tesáky, kvůli kterým herečka celý film šišlá, vypadá naivně a občas směšně. Film je hezky, poklidně zakončen, kdyby žádné pokračování nebylo, tak by si nikdo ani nekladl otázku, jak to bude dál. Jenže o pokračování nerozhodují tvůrci, ale tržby, a ty budou určitě velké. Teď jenom doufejme, že pokračování bude stejně zábavné jako první díl. Warcraft má našlápnuto vytvořit filmový svět, který může fungovat s další generací diváků jako původní hry.

I když příběh je spíše na motivy hry World of Warcraft a orientovat se v ně bude spíš mladší generace, tak na své si přijdou i pamětníci původních strategií. Není totiž žádnou náhodou, že kamera podezřele často zabírá oba světy z ptačího pohledu, starším hráčům se tak jistě s úsměvem na tváři vybaví roztomilá architektura všech budov, které v původní strategii stavěli.
HODNOCENÍ: 80%
ČTĚTE DÁL: