Recenze Učitelka

Vozila se po vás učitelka na základce? Seznamte se s paní soudružkou učitelkou Drazděchovou z nového filmu Učitelka.

Nový film režiséra Jana Hřebejka nás zavede do začátku 80.let minulého století do bratislavské základní školy. Scénář vznikl na základě opravdové události, kterou měl scénárista Petr Jarchovský z první ruky. Osmdesátky už byly z hlediska politických represí klidnější, ale i tak se lidé nadále báli nahlas vyjadřovat svůj osobní názor.

První záběry nás dostanou do jedné z bratislavských základních škol, kam byl příběh přesunut z původně českého prostředí. Film vychází z česko-slovenské spolupráce a Slovenská republika je jeho majoritním koproducentem. Film je konstruován tak, že velmi často přechází z minulosti do současnosti. Zpočátku se ocitáme na třídní schůzce, která byla iniciována rodiči několika studentů, kteří nebyli spokojeni s praktikami nové paní soudružky učitelky Drazděchové. Zde se přes flashbacky a výpovědi některých rodičů, zejména pana a paní Kučerových, dostáváme do chvil, kdy se paní soudružka učitelka poprvé seznámila se svou novou třídou. Poněkud vypočítavě si zjišťuje jednotlivá povolání rodičů svých žáků a v hlavě už jí začíná šrotovat, jak této skutečnosti využít.

Během celého filmu vyplouvá na povrch, jak laskavě a empaticky vyhlížející učitelka dokáže skrze děti manipulovat s jejich rodiči za účelem osobního prospěchu buď ve formě materiálních výhod, nebo vyhlídky milostného poměru. Tu opravit pračku, upéct bábovku nebo zkusit nelegálně poslat pekáč buchet do Sovětského svazu přes piloty. Rodiče si uvědomují, že jejich poslušnost a vyhovění žádostem paní soudružky učitelky znamená, že jejich děti budou mít lepší prospěch. V opačném případě se po nich bude vozit a nechávat je propadat. Zde u nich dochází k dilematu a celá třída se rozdělí na dvě skupiny. Jedna bezmezně soudružku podporuje, protože i oni sami vidí výhody tohoto partnerství. Druhá skupina se brojí a sepisuje petici. Soudružka Drazděchová přišla o svého manžela, který byl Rus. Její sestra bydlí v Moskvě a silné vazby na komunistickou stranu jsou více než jisté. I z toho důvodu se rodiče bojí proti soudružce vystoupit, zvlášť pokud oni sami mají vroubky. Psychický tlak ze strany učitelky je na některé žáky až příliš velký a řeší ho po svém.
Z celého filmu, kromě Zuzany Mauréry, která získala cenu na MFF v Karlových Varech, nejvíce zapůsobila postava Jaroslava Bindera. Toho ztvárnil český herec Martin Havelka. Pan Binder byl chlap od rodiny, který si taky zažil své. Byl popotahován režimem a svůj vztek si vyléval na synovi Filipovi. Přesto se zachová správně a podpoří petici proti soudružce Drazděchové.

I když se jedná především o drama, nad některými scénami se divák pousměje. Ne z důvodu humorné vložky, ale spíš absurdity tehdejšího režimu. Téma je bohužel velice nadčasové a dá se uplatnit i na dnešní společnost. Tehdy se lidé báli, že nedojde k žádné změně. Dnes je to přesně naopak. Problémem není ani to, že celý film je ve slovenském jazyce. Přidává mnohem více na autentičnosti a ani mladším divákům by díky absenci slangových výrazů neměl dělat problémy.

Ondřej Zima, český koproducent filmu, řekl, že nejtěžší bylo získat dobové rekvizity ze školní třídy, a to zejména lavice. Záchranou filmu se tak stala jedna zakonzervovaná škola v západních Čechách.
HODNOCENÍ: 80%
ČTĚTE DÁL: