Rozhovor Tricky

Z bílého ghetta na okraji Londýna se Tricky propracoval přes skládání textů pro Massive Attack až k Mercury Prize nebo k roli v Pátém elementu. Loňský podzim vydal svou desátou desku, která nese jeho jméno a která vás možná překvapí svým tanečnějším nádechem. Ještě než zajdete na jeho koncert, který se koná poslední lednový den v LMB, přečtete si náš rozhovor s ním.

Svou novou desku si pojmenoval po sobě. Máme za tím hledat nějakou osobní zpověď? Nebo se vracíš na začátek?

Ukazuje to mou jinou stránku. Může to znamenat mnoho věcí, ne jen ukazovat na jedno moje já. Toto album ukazuje rozdílné stránky mně a také rozdílné stránky hudby, kterou by si lidé mohli myslet, že mohu dělat.

Adrian Thaws je stále velice temné, ale zároveň je to i taneční nahrávka. Co stálo za touto změnou? Budeš v tomto trendu pokračovat?

Na desce je housový track Nicotine Love, který je tam kvůli komentu, který nechala nějaká holka na facebooku, když sem ve výběru postoval housový track. Napsala: oh, nevěděla jsem, že má Tricky rád house. Ale ona mě nezná a tahle deska dokazuje, že mě nikdo nezná.

Často zmiňuješ školu a vzdělávací systém, většinou v negativním světle. Co je podle tebe to nejhorší, co nám vzdělávací systém dává?

Nepodporuje děti. Nevyzývá je k tom použít energii tak, aby to k něčemu bylo a nedodává jim motivaci.

V tvé hudbě mají ženy speciální postavení, například píšeš texty z ženské perspektivy. Proč to děláš?

Občas cítím, jako by na nějakých tracích skrze mě mluvila má matka. Prostě mám tyhle rozdílné úhly v sobě.

Jak se díváš na ženy v dnešní pop music?

S popem je to těžký, všechny se soustředí na to být superstar, mít prachy a být slavný. Ale být slavný není kariéra. Být muzikant a dělat hudbu, to je kariéra. Pokud se k tomu dostaví úspěch, je to cool.

Živě se budete moci Trickyho poslechnout už 31. ledna v pražském Lucerna music baru. Na FB event se hlaste zde.
ČTĚTE DÁL: