Recenze The Martian

Když se Matt Damon vydá pod režisérským vedením tvůrce původního Aliena na Mars, tak jsou jasné dvě věci: Že to v tom vesmíru nebude úplně sranda a že by z toho nemusel být špatný film. Jak to nakonec dopadlo?

Marťan je filmovou adaptací stejnojmenné knihy Andyho Weira. Už na začátku by stálo za to říct, že kniha rozhodně nepřevrací literární konvence na hlavu. Je to velmi dobře napsaná populární literatura, která má své problémy (které se určitě odrážejí i na filmu), ale celkově je to příjemné dílo se vzkazem, který bychom dnes měli možná dostávat častěji. Marťan totiž není Robinsonem na Marsu jen svým námětem, ale i poselstvím jako takovým.

Mark Watney (Matt Damon) je kosmonautem v autenticky působící, ale rozhodně ne úplně realistické misi NASA na dMars. Na Rudé planetě zůstane po nepovedeném nouzovém opuštění planety. Pak může přežít jen díky své vlastní vynalézavosti, vůli žít a spojení sil celého lidstva. Dostane se domů?

Na knihu i film bychom mohli vztáhnout tvrzení, že to je dobré řemeslo, ale ve verzi pro stříbrná plátna se to stává i jednou z největších překážek. Nechápejte mě špatně, Marťan se mi líbil, ovšem „ale“ létají v prostoru.

Jsem rád, že nyní už třetí rok po sobě jsme dostali velký film o kosmonautech. A přestože se mi Interstellar nelíbil, tak jsem rád, že studia projevují této tématice důvěru, což se s komerčním úspěchem Marťana asi jen tak nezmění. Naštěstí Ridley Scott nedělá s Marťanem totéž, co už se stává takovým Nolanovým trademarkem – že točí filmy, které si hrají na mnohem chytřejší, než ve skutečnosti jsou. Scott si na nic nehraje, ale zároveň mi to připadalo, jako by jel na půl plynu.

Ano, jsou ve filmu krásné záběry (a už jen kvůli scénám na Hermesu chci film vidět znovu a tentokráte ve 3D). Ano, má krásné rychlé výměny mezi skvělým vedlejším obsazením, kde se trochu přitlačilo na humoru oproti předloze (viz obsazení Sean Beana v podstatě jen kvůli lepšímu fungování jednoho vtipu), ale v mnoha ohledech mi přišel prázdný a bez pocitů. Tento ambivalentní pocit si stále nejsem nějak schopen vysvětlit. Neřekl bych, že jde o nějaké líčení chladu Rudé planety, asi mi jde o to, že humor filmu jde, ale ty ostatní emoce ne.

Možná to souvisí i s těmi největšími změnami oproti románu, který se ve své poslední třetině soustředí na Watneyho cestu k záchraně, kdežto film se zaměřuje na samostatnou záchrannou misi. Nevím, proč chtěli tvůrci za každou cenu tak prosazovat vedlejší obsazení proti Mattu Damonovi. Oni fungují skvěle, Matt Damon snad ještě lépe (a jeho příběh není až tak předvídatelný jako jeho dějová linka v Interstellaru! :D), ale tím, že se zřetel obrátí někam jinam, podle mě ztrácí na emocích. Nemluvě o tom, že celá záchranná akce je oproti celkem střídmé původní verzi až příliš přehnaná. Ano, kniha mi trochu vadila v tom, že tam všechno šlo buď příliš hladce, nebo se to naopak strašně podělalo. V některých situacích by střední cesta nebyla na škodu, ale film zase ztrácí jinde.

Ale ještě jednou zdůrazňuji, Marťan rozhodně není špatný film! Strašně příjemně ubíhá i při své délce, přináší ty správné pozitivní pocity, dobře využívá mnohé narážky, a hlavně návrhy na písničky (sedmdesátkové disco!), z knihy, které bych ani nečekal. Jen prostě trochu ztrácí na emocích a atmosféře. Drew Goddard jako autor scénáře tady dokázal svou sílu v komice, ale pokud chcete vidět, jak mu jdou dramatické situace, radši se podívejte na netflixovského Daredevila. A popravdě, kdybych ve věku Ridleyho Scotta točil „byť jen“ takovéto filmy, byl bych víc než šťastný.
HODNOCENÍ: 75%
ČTĚTE DÁL: