Recenze The Hateful Eight

Quentin Tarantino se se svým 8. filmem vrací na Divoký západ, ale ti z vás očekávající výpravnou jízdu jako v Nespoutaném Djangovi musí mírnit očekávání. 8 hrozných je tříhodinová konverzační komořina, která klade na diváka daleko větší nároky. A tak tu místo jeho tradičních eposů o pomstě máme jednoduchý příběh, který svoji strukturou vyprávění připomíná spíše klasické romány od Agathy Christie.

I když se vás všichni Tarantinovi spolupracovníci budou snažit přesvědčit, že točí filmy hlavně pro své fanoušky, ve skutečnosti Tarantino natáčí filmy hlavně pro svoji radost. A na filmu je to hodně znát. Celý film natočil na 70mm materiál, který se používal hlavně v 60. a 70. letech. Díky němu má obraz velmi široký záběr, do kterého se Tarantino hodně zamiloval. Své záběry nechává na plátně viset opravdu dlouho, kolikrát až člověka při jejich sledování napadne, že už by mohl přijít střih. Díky skvělé kameře a stylovému hudebnímu doprovodu od Enrica Morriconeho to stále drží pohromadě a naopak jen napomáhá plíživému budování atmosféry.

Tim Roth v jednom z rozhovorů uvedl, že špatně napsané dialogy se mu špatně učí, ale ty Tarantinovy lezou do hlavy jako hedvábí. A dialogy jsou věc, na kterých Tarantino tradičně staví. Každá věta, která ve filmu zazní, má pevnou váhu, neslouží jen jako prostředek, kterým příběh posunout dál, ale vždy vypovídá něco o postavě, její motivaci či slabině. Tím dokáže Tarantino skvěle rozehrát pozvolna stupňující se napětí, které doslova exploduje zhruba ve tři čtvrtině filmu pravděpodobně už dnes legendárním monologem postavy Samuela L. Jacksona. Není pak tedy ani divu, že se Tarantino několikrát zmínil, že by rád Osm hrozných přepsal pro divadelní jeviště.

Jak má Tarantino ve zvyku, casting je opět pečlivě obsazený. Jeho záliba v hercích s jistou béčkovou minulostí se zde opět skvěle uplatnila. Od klasika Kurta Russella, veterána Bruce Derna přes vždy mručícího Michaela Madsena nebo ďábelskou Jennifer Jason Leigh. Všichni si své role náramně užívají a dostávají od Tarantina veškerý prostor, který potřebují. Tim Roth svým výkonem trošku připomíná parodii na Christopha Waltze. Třeba právě proto, že právě Waltz mu vyfoukl roli Hanse Landa v Hanebných parchantech díky svému rakouskému původu.

Překvapí pro mě poněkud neznámý Walton Goggins, u jehož postavy si nikdy nebudete jisti, na jaké straně stojí. Avšak králem celé Osmičky je herecký talisman Tarantinových filmů Samuel L. Jackson. Po jeho nemasném a spíše parodickém výkonu v Nespoutaném Djangovi jsem nad ním tak trošku zlomil hůl, ale tady mu role Majora Marquise Warrena naprosto sedla. I když sám Samuel skromně připouští, že jeho herecké možnosti mají určité limity, zde ovládne scénu pokaždé, kdy se na ní objeví.

Základní příběh je sám o sobě tak prostý, že si vystačí pouze se dvěma kulisami, a tak se dál než mimo dostavník a horskou chatu někde u Wyomingu nepodíváme. Tarantino to ovšem nebere jako omezení a plně využívá veškeré prostředí, které má k dispozici. S ním dokáže vystavět skvělé gagy i na úplně obyčejných rozbitých dveřích.

Své antihrdiny chytře zasadil do období několika málo let po občanské válce, kdy sice už vládne mír, ale nenávist mezi oběma stranami stále zůstává. Postavy díky tomu dostávají další rozměr a díky jejich skvělému vykreslení každý krvavý odchod ze scény bolí dvojnásob. Apropo finále celého filmu patří k tomu nejkrvavějšímu, co jsme od Tarantina mohli vidět. Ne nadarmo si pozval na pomoc odborníky z italských splatter gore horrorů. Násilí je málokdy bezúčelné, ale rafinovaně sebou přináší šok ze ztráty oblíbené postavy.

Poslední film od Tarantina bych se nebál nazvat jeho nejvyspělejším filmem, i když svou komorností se vrací ke kořenům známým z prvotiny Gauneři. Nikdy dříve jsme od něj nedostali tak skvěle napsané a živé postavy. Rozhodně Osm hrozných není filmem pro každého a kdo má raději svižnější druh vyprávění a akčnější pojetí, musí být po právu zklamán. Ale lidé libující si v pozvolném budování atmosféry a ve skvěle napsaných postavách by návštěvu kina neměli vynechat.
HODNOCENÍ: 80%
ČTĚTE DÁL: