Recenze Song of the Sea

Jarní depresi připlaval rozptýlit houf tuleňů v čele s jejich vílou. Existuje snad něco roztomilejšího? Nechte se odnést vlnami Song of the Sea zpět do dětské fantazie.

O tom, že pohádky nemusí být jen pro nejmenší, nás opět přesvědčil irský kreslíř Tomm Moore. Dokonce získal další nominaci na Oscara, akorát to letos zase nevyšlo. Snad do třetice všeho dobrého. Tentokrát servíruje na první pohled banální zápletku (oproti předešlému Brendan and the Secret of Kells), ale nenechte se tím zmást. Heslo ‚v jednoduchosti je krása‘ naplní svůj obsah kouzelnou formou až po okraj.

Příběh rodiny žíjící v majáku kdesi v Irsku je prostý jako dětská kresba. Otec Conor (Brendan Gleeson) se snaží vychovávat své děti – syna Bena (David Rawle) a dceru Saoirse (Lucy O'Connell) – po zmizení jejich matky Bronagh (Lisa Hannigan), která není tak úplně člověk. Má to ovšem těžké. Ben se stále není schopen smířit se zmizením matky a viní z toho svoji mladší sestru, což jí nezapomíná dávat najevo. Ta se nemá moc jak bránit, protože stále ještě nepromluvila. Conor vede na pozadí vlastní samotářský život plný trápení. Stále totiž miluje ženu, jíž před lety ztratil. A jeho matka mu také není dvakrát nápomocná. Navíc na něj tlačí, aby mohla děti přestěhovat do města.

Jedné noci Saorsie konečně ukořistí lasturu z Benovy poličky a zahraje si na ni. Hudba přiláká podivná světélka, která ji dovedou k nečekanému pokladu po mamince – čarovnému kožíšku. Ten jí umožňoval být na souši jako člověk, ve vodě jako tuleň. Byla totiž tulení víla. Námět vychází z keltských mýtů a irského folklóru. Saoirse postupně zjišťuje, že je napojena i na jiný svět, než je ten náš. Zvědavost ji nutí dál pátrat, ale to vše zhatí babička, která přijela s úmyslem děti doopravdy odvézt pryč. Do toho ještě Conor hodí truhlu s kožíškem do moře, protože už nechce nikoho ztratit.
S tím proběhne lehká změna vizuálu, kdy ubyde šedý odstín a nastoupí přímo hra barev sklouzávající k psychedelii. Inu, dětská představivost nezná mezí. Celkově styl připomíná trochu staré seriály z kanálu Cartoon Network, takže nečekejte přečančanou 3D disneyovku, ale poctivé 2D bez zbytečných efektů. Za zmínku stojí pozadí některých obrazů a velmi pěkná obloha. Někdo by řekl, že možná až příliš prosté, avšak zde se ani nic jiného nehodí. Z plátna na vás přímo dýchá Irsko.

Podmanivou kresbu vynikajícně doplňuje soundtrack, o který se postaral Bruno Coulais (stejně jako v případě Brendan and the Secret of Kells) s irskou kapelou Kíla. Ve správných momentech graduje společně s dějem i vizuálem a žádné oko nezůstane suché. Pokud tedy nejste proměnění v kámen. Pro českou verzi filmu nazpívala Song of the Sea Markéta Irglová a volba to byla skutečně dobrá.

Dialogy postav jsou, podobně jako zápletka, účelově jednoduché. Ale i tak film obsáhne složitou cestu k sebepoznání a opětovné nalezení v rodinném kruhu, kdy se ukáže, že ne všechno zlo bylo vždycky zlem nebo dobro dobrem. Je to také o překonání vlastního strachu a schopnosti přijmout koloběh lidského života se všemi jeho atributy.

Tato neskutečná podívaná si zkrátka zaslouží pozornost diváků všech věkových kategorií. Sice keltské mýty mohou být našinci vzdálené, ale pohádkovější pohádku asi dlouho neuvidíte. A že nevyhrála Oscara? Tím možná lépe. Doporučuje jedenáct z deseti tuleňů.
HODNOCENÍ: 86%
ČTĚTE DÁL: