Report Nneka @ LMB

Už dlouho jsem nezašel na živý koncert, ale když jsem se dozvěděl, že v Lucerně vystoupí Nneka, nemohl jsem odolat. O to víc jsem se těšil, když jsem se zjistil, že o tom můžu napsat. A kolik kamarádů mi potvrdilo, že se tam potkáme. Nebudu vás dlouho napínat - žádný z nich se neukázal a já poprvé skončil na koncertě úplně sám. To ale vůbec nebránilo hudebním orgiím.

Když jsem dorazil na koncert, jak jsem zvyklý z dob předchozích, oděn do staršího oblečení, kterému další kouřová masáž nemůže uškodit, byl jsem ohromen kvalitou vzduchotechniky a celkového prostředí. Musel jsem se sám sebe ptát: „Je tohle budoucnost? Je tohle Euro koncert s regulovaným ovzduším?“. Nejen to mě ohromilo, kvalita piva byla vysoká a Jameson neředěný, navíc jsem si mohl s klidným srdcem zapálit cokoliv a kdekoliv.

Přihlouplého úsměvu jsem se nezbavil ani ve chvíli, kdy jsem se zaposlouchal do české předkapely (ano, je to tak, jsem velmi skeptický, co se české hudební scény týče) The High Corporation, která mě utvrdila, že jsem na správném místě. Bohužel nazvučení nebylo ideální a klávesy se ztrácely pod zbytečně výraznou basovou linkou. Nu což, hlavně, že hlas Ashley burácel a krásně se poslouchal, celkově bych to hodnotil za vydařený štych pro celou kapelu. Kvalitní deep rap střídala klasická reggae pohodička a nejeden joint zůstal neodpálen.

Do koncertové reality a vzpomínek mě vrátilo klasické protahování a zdržení vystoupení hlavní hvězdy večera. Ideální čas na další pivo a průzkum spoluposluchačů - to byla jedna z dalších věcí, která mě dostala – osazenstvo ze všeho nejvíce připomínalo firemní akci středně velké korporace. Trička s límečkem střídaly šaty a vyčesané vlasy do drdolů, kožené oxfordky a úzké kalhoty. Chyběl už jenom Jean a caddy s golfovým vozíkem. Kde jsou dneska dredaři a tetování? Kde je reggae subkultura? (asi na Povaleči, říkal jsem si).

Ponuré hrdelní broukání se ozývalo z reproduktorů, lehké probubnovávání a drobné klavesové rify utišily publikum, světla potlumila. Hrdelní zpěv sílil a sílil, až přivedl na pódium Nneku samotnou. To, co Nneka dokáže, je překvapit svým vzezřením, ona se totiž vždy zdá o něco drobnější a menší koncert od koncertu. O to víc a mohutněji zní její hlas, který je krásně nakřaplý, plný a pod kompletní kontrolou. Je to balzám na duši. Hudební složka nijak nepřekvapila, nevšiml jsem si ničeho výrazně se vymykajícího standartnímu živému reggae a hiphopu, ale opět, hlavním tahounem byla vokální složka. Co se nového alba týče, je těžké posoudit kvalitu textů z koncertu, ale rozhodně si ho časem pořídím a přidám do reggae mixu na svých zařízeních a velice se na něj těším, jelikož politický přesah textů je jeho hlavním lákadlem. Úžasná byla i délka, která se blížila dvou hodinám, což je v klubových koncertech asi klasická délka, ale pro mě jako ex-festivalového štváče je to mnohem delší a lepší.

Závěrem padlo mnohem více piv, než jsem plánoval, samota na koncertě mě nakonec bavila. Mohl jsem se plně ponořit do hudby a nemyslet na ostatní. Je to zvláštní vyrazit po mnoha letech na koncert, skončit v úžasně řešeném klubu s velice kvalitním pivem a atmosférou. Třeba jsem úplně mimo a měli by na mě hodit onu síť, ale pro mě to byl jeden z nejpříjemnějších koncertů v životě. Na žebříčku od Jaha po Rastafáru hodnotím lvem ze Zionu!
ČTĚTE DÁL: