Rozhovor Liars

Angus Andrew coby hlava brooklynských Liars nám odpověděl na pár otázek týkajících se punkové minulosti i barevné současnosti, přiblížil nám novou desku Mess a svým vystupováním nás ještě víc nalákal na jejich pražský koncert, který se uskuteční v rámci narozenin Roxy v úterý 21. října.

Jako kapela fungujete už patnáctý rok. Jaké jste měli na začátku cíle?

Na začátku bylo naším jediným cílem nahrání alba tak, aby mohlo být vydáno na vinylu. Ve skutečnosti jsme kromě toho žádné cíle neměli.

Dokážete si představit, co by vaše o patnáct let mladší já řekli na Liars teď?

Myslím, že bychom byli nadšení, nebo aspoň doufám! Možná jediná věc, se kterou bychom mohli mít problém, by mohlo být to, že nyní je naše hudba kompletně založená na počítačích.

Cover nového alba Mess je plný barevných provázků. Váš styl je velmi minimalistický a abstraktní, předešlá alba k tomu navíc byla ještě černobílá. Myslíte si, že vaše hudba a tato estetika k sobě patří?

Myslím, že každé album je hodně jiné, ať už po zvukové stránce tak po konceptuální. Tudíž esteticky jsou také velmi rozdílné. Barevné provázky představují tu hravost a zábavu, kterou jsme při dělání alba Mess měli, což byl opak velmi hlubokého a tmavého procesu, který probíhal u předchozího alba WIXIW.

Je na albu Mess něco barevnějšího?

Ano – je to nejvíc uptempo nahrávka, jakou jsme kdy udělali a vznik hudby byl velmi spontánní a zábavný. Pro mě byly tyto nápady velmi barevné.

Desku They Were Wrong, So We Drowned jste nahrávali v lese a vznikla z toho deska o honu na čarodějnice. Ovlivňuje nějak výsledek to, že každou desku nahráváte na jiném místě?

To záleží na tom, jak moc ve skutečnosti chceme, aby prostředí desku ovlivnilo. Někdy se to stane přirozeně, jindy jsme museli naše specifické okolí blokovat, abychom nebyli ovlivnění tím, co nás obklopuje.
Na tomto albu jste spolupracovali s Dave Sitekem z TV On The Radio, který pracuje s mnoha velkými jmény. Po tomto jste si začali svá alba produkovat sami. Co se změnilo?

Nemyslím si, že práce s Davem byla doslova jako práce s producentem. Všichni jsme v té době žili společně a v podstatě jsme i toto album produkovali stejnou měrou jako ostatní alba.

Byly jste jedna z kapel, která se objevila v dokumentu Kill Your Idols pojednávajícího o počátcích art-punkové scény v New Yorku. Cítili jste se být součástí tohoto hnutí? Co to pro vás v tu dobu znamenalo?

Určitě jsme se cítili být součástí. Byl to skvělý čas, když jsme s Liars začínali, takže to mělo velmi důležitý a hluboký efekt na zbytek naší hudební trajektorie. V tu dobu jsem si spíš neuvědomoval, jak je to důležité. Nechtěl jsem, abychom byli součástí nějaké scény, takže jsem se celé té idee snažil spíš vyhýbat a myslet si, že život v kapele takový prostě je - že jste obklopeni spoustou jiných zajímavých lidí s podobným přemýšlením. Ale tak to není!

Nahráváte u Mute records, jehož zakladatel Daniel Miller je známý jako průkopník britské elektronické scény. Byl to jeden z důvodů, proč jste si vybrali tento label?

Určitě jsme obdivovali Daniela a byli jsme velcí fanoušci i jiných jmen na tom labelu. Ale upřímně, my jsme si nevybrali Mute, Mute si vybral nás a od toho dne jsme byli vděční za takové štěstí.

Ve vašem novém videu I’m No Gold tančíte. Je to bláznivé, zábavné ale taky trochu divné. Přemýšlíte takhle o vaší hudbě nebo takový prostě jste?

Myslím, že tato slova celkem vystihují naši hudbu, hlavně nejnovější album Mess. Mimo to musím taky uznat, že tato slova také dobře vystihují mojí osobnost, ačkoliv zábavný by trochu nafukovalo pravdu.
ČTĚTE DÁL: