Rozhovor Kittchen

I když svou identitu ukrývá za maskou a brýlemi, rozhovorů se kuchař Kittchen rozhodně nebojí. Na letošním ročníku festivalu Nouvelle Prague jsme si s ním povídali o remixech, o smlouvě ACTA i o hraní v zahraničí.

Na internetu máš alba ke stažení zdarma. To je sice vstřícný krok k fanouškům, ale neškodí ti to naopak?

Neškodí, podle mě naopak. Nebýt toho, asi bych dneska nebyl tady, na Nouvelle Prague. První desku jsem dal anonymně zadarmo ke stažení na internet. A lidi si ji postupně začali stahovat, někdo o tom napsal, stáhli si to další lidi a vyšly další recenze. A samospádem se to rozjelo. Za půl roku jsme byli nominovaní na Vinylu, za dva roky na Apollo, Vinylu i Anděla, hráli jsme na Colours i na jejich showcasu Crossroads a teď tady. Nic z toho by asi nebylo, kdybych tehdy na začátku řešil vydávání. A jen díky tomu vděčím za to, že se tu teď spolu bavíme. Je pro mě daleko důležitější, že si moji hudbu lidi můžou stáhnout, poslat ji svejm kamarádům a pak třeba přijdou na koncert. A ti, kterým se to líbí nejvíc, si třeba koupí vinyl.

Myslíš, že to je krok, který by měli udělat všichni muzikanti?

To ne. Mám hodně kamarádů, kteří jsou producenti nebo hudebníci, a kteří ve chvíli, kdy se desky začali masivně stahovat, přišli o část příjmů. Takže nahrávání desek musej masivně dotovat ze svého. Vím, že je to štve a že jim to komplikuje život. Spousta kapel kvůli tomu končí, protože to prostě s rodinou neutáhne.

Takže si nemyslim, že se můj systém dá použít pro každého. Já do toho nešel s vidinou úspěchu a pořizovací cena mý první desky byla minimální. Takže jsem si to mohl dovolit. Ale mrzelo mě, když kolem podepsání smlouvy ACTA začala spousta lidí prudit do hudebníků, že by měli všechno vydávat zadarmo. Myslím, že to je nesmysl. Každej by se měl mít možnost rozhodnout sám, jak bude vydávat. A nikdo mu do toho nemá co mluvit. Mně to takhle funguje. A chtěl bych tak vydat i třetí desku. Ale zároveň nevím, jak to bude se čtvrtou.

Vždycky, když vydáš desku, tak rok na to vyjde deska remixů. Zadáváš je ostatním muzikantům nebo vznikají spontánně?

Je to tak, že vždycky chceme hned další rok natočit novou desku. A už na jaře nám dojde, že to nestihneme. A tak se na Facebooku ptám, jestli by někdo chtěl udělat remixy. A zatím se vždycky někdo ozval. Letos dokonce asi šedesát lidí. A z toho jich to patnáct fakt udělalo.
Jaký remix máš nejradši?

Mám je rád všechny. Ale pokud bych měl vybrat jednu, asi to bude verze písničky Sůl od Bratří Orffů. Oni jsou jedna z mých nejoblíbenějších kapel vůbec. A najednou mi udělali překrásnej cover písničky. To je velká odměna.

Máš komiksy, projekce, masku, má pro tebe hudba a vizuální stránka spojitost?

Vlastně jo, protože vim, jak moc to na mě působí, jako na diváka. Není to nezbytně nutný. Ale občas to dokáže z koncertu udělat ještě komplexnější zážitek.

Jsme na showcasovém festivalu, kde je mnoho zahraničních promotérů a jinak důležitých lidí. Doufáš, že si tě někdo všimne a pojedeš třeba na Sziget?

Bylo by to samozřejmě super. Ale naším úkolem tady bylo, odehrát dneska co nejlepší koncert. Až pak se uvidí. Bylo by to skvělý. Čím víc zajímavejch míst, koncertů a lidí, tím líp. Aspoň bude na co vzpomínat.

Nemyslíš si, že tím, že zpíváš v češtině, máš automaticky handicap?

Může být. Ale moc s tím toho neudělám. Neumím se anglicky vyjádřit tak jasně a dobře, jako v češtině. Natolik dobře ten jazyk neovládám. Ale chtěli jsme třeba souvětí v cizích jazycích zakomponovat právě do našich projekcí. Třeba jen pár slov, která vystihují tu písničku. Když jsem začal poslouchat hudbu, většinou anglickou, zpočátku jsem nerozuměl ani slovu. Takže je pro mě dodneška primární sledovat napřed hudbu. Až pak texty. A myslím, že to tak může mít hodně lidí. Ať už hovoří jakýmkoli jazykem.

Kdyby sis měl vybrat jeden ze svých projektů, u kterého bys zůstal a ostatní bys musel odstřihnout, který by to byl?

Určitě Kittchen. Za to, s jakou radostí a lehkostí to celé vzniklo a jakou radost a zážitky mi to dodneška přináší.

Co tvá posedlost Islandem, co tě na něm láká?

Hlavně hudba. Mám rád Sigur Ros. A pak samosebou příroda. Ta je fakt nádherná. Chvilku prší, chvilku svítí sluníčko, v jednom kuse duha, fouká vítr, každou chvíli jiný roční období, všechny kopce jsou sopečný, některý z nich jednou za čas spustěj a ovlivní tím půlku Evropy, je to fakt překrásná země.

Takže Island je to, co myslíš tím 'někam na sever'?

Do určitý míry ano. A taky pocházím ze severních Čech a vždycky, když jsme se vraceli domů, říkali jsme, že jedem na sever. Sever je pro mě místo, kde jsem doma. Alespoň prozatím.
ČTĚTE DÁL: