Cestopis Jsme pánoprstenovci: 1.díl

Nový Zéland, nevelká země na druhé straně zeměkoule, je populární destinací na roční working holiday dobrodružství. A po Jacksonově zpracování Tolkienovi trilogie se příliv nadšenců zněkolikanásobil. Byli jsme jedni z těch, kteří měli to štěstí a roční vízum dostali. Roční tour do Středozemě mohla začít.

Jsme pánoprstenovci. Nový Zéland byl snem už od mých dvanácti. Jenže pak se na dětský sen zapomnělo. Díky bohu, Peter Jackson přišel s Hobitem a ať si o něm říká kdo chce co chce, novozélandská Středozem na imaxovém 3D plátně v nás znovu probudila dětskou touhu vypravit se do Hobitína. V březnu jsme zařídili vízum a hned na to letenky. To dlouhé čekání do zářijového odjezdu bylo nekonečné.

Nebudeme psát o tom, jak jsme vyrazili na working holiday visa na Zéland, jak speciální to bylo a jak nás to děsně změnilo. Nic speciálního na tom není, vždyť tam dnes jezdí každý. Přeskočme měsíce naší práce na pánoprstenovskou výpravu.

Lotrovská atrakce nejblíže Aucklandu je Hobitín. Jedna z mála lotrovských atrakcí, za kterou se platí. Pětasedmdesát dolarů je hodně a dost lidí nás varovalo, že to za to opravdu nestojí. My jsme se ale nenechali odradit a nelitovali jsme. Vyšlo nám počasí a dokonce jsme i vyrazili v den, kdy sem neproudily davy turistů. Nejsem zastáncem tour s průvodcem, ale tady nebylo zbytí. Ovšem Tobby byl opravdu hobití průvodce, nechal nás nakouknout do hobitích příbytků, zapojil nás do výkladu, nevynechal jedinou pikantnost a nezapomněl se pochlubit, že jeho maminka byla součástí Hobitína v Jacksonově filmu. Hodinu a půl dlouhou vycházku jsme zakončili na drinku u Zeleného draka. Neumím si představit, co se na tomhle mohlo někomu nelíbit. Já osobně jsem se vznášela na obláčku radosti a skákala jak malá.
Výstup na Horu Osudu, zastávka číslo dvě cestou na jih, byla zážitkem zcela jiným. Mt Ngauruhoe (ani po roce a půl to neumím správně vyslovit) je “krátká” odbočka na trase Mt Tongariro crossing. Tu cestu jsme absolvovali už dříve, ale kvůli silnému větru jsme dali na rady místních a na lotrovskou ikonu jsme se nedrápali. Druhý pokus vyšel. Od rána skvělé počasí, výšlap na jižní kráter Mt Tongarira, kde odbočka na Mt Ngauruhoe začíná, byl náročný, ale časově se nám dařilo dobře. Na úplný vršek a zpět jsou to údajně tři hodiny cesty. Háček je v tom, že tam žádná cesta nevede. Je to přesně jako v Návratu krále. Prach, štěrk, kamení a poraď si sám. Už tady bylo jasné, že cesta dolů bude náročnější než nahoru, aneb jak kolemjdoucí pán pravil: “Going up is hard, going down is … shit!”. Padající kamení nic neobvyklého, člověk se musí mít na pozoru, neustále. Byli jsme dokonce svědky jednoho celkem nehezkého pádu. Ale jak už to na NZ v horách bývá, vše na vlastní nebezpečí. V půlce výšlapu nás potkal, vedle šílené únavy a nechutě pokračovat, obří mrak a počasí se ne a ne zlepšit. Díky bohu se umoudřilo po nějakých třech hodinách, kdy už jsme dosáhli vrcholu. Zasloužené, byť studené fazole vítězů chutnaly skvostně.
Ze Severního ostrova stojí za zastávku ještě Roklinka, tu si ale nepředstavujte jako tu z filmu. Na rozdíl od Hobitína tady nezůstalo nic než pár cedulí a popisků. Hobitín byl po natáčení Hobita ponechán v celé své kráse a má být turistickou atrakcí ještě padesát let (Peter Jackson z něho má hezký důchod). Roklinka je sice krásný lesík, kde se moc turistů neukáže, není to ale zastávka na déle než dvacet minut. O pár kilometrů dál je „první“ Anduina – druhá je pak na Jižním ostrově u Queenstownu – a „první“ Železný pas. Nebýt tam veřejné dětské hřiště, tak tam člověk skoro vidí tu věž. Odtud už je to co by kamenem dohodil do Wellingtonu, kde je mimo jiné oficiální LOTR studio – Weta workshop.

Než přejedete na druhý ostrov, nezapomeňte na Stezky mrtvých. Tohle místo jsme nenašli v průvodci, čirou náhodou se nám ho podařilo vygooglit na něčím blogu. Za celý půl den, který jsme tu strávili, jsme tu potkali asi dva další turisty a byť zcela prázdné, mělo za slunečného odpoledne tohle místo vážně skvělou atmosféru.

Hobitín a Hora osudu, dvě snad největší ikony filmové Středozemě, byly neskutečným zážitkem, to každý fanoušek pochopí. Ale ta pravá atmosféra filmového Pána prstenů je ještě znatelnější na Jižním ostrově.
ČTĚTE DÁL: