Recenze Heart of a Dog

Říká se, že oko je oknem do duše a že psi skrze vaše oči poznají, jací jste. Laurie Anderson ve svém novém filmu Psí srdce ukáže, co dokáže slepota udělat se psem a jak vztah ke psovi dokáže změnit člověka. Psí srdce ale vypovídá o více věcech, než by se mohlo na první pohled zdát.

Nazývat Psí srdce filmem se skoro až nehodí. Psí srdce není jen filmem, bijákem k popcornu, vizuální orgií nebo akční podívanou. Psí srdce je spíš deníkem zachycujícím život v různých podobách. Průvodcem je nám Laurie Anderson, americká zpěvačka, skladatelka, první umělkyně v NASA, co se v uměleckých newyorských 70’s stala součástí své vlastní instalace a přimrzlá ke kusům ledu hrála na housle, její divadelní představení bylo součástí úvodního ceremoniálu na Olympijských hrách ve Vancouveru a způsobů, jak bych vám jí mohla představit, je mnohem mnohem víc. Se všemi těmito životními úspěchy vám musí být jasné, že deník Laurie Anderson bude velice pestrý. Nahlížet do cizích deníků se sice nemá, do tohoto ale s dovolením autorky můžeme.

Stejně jako je tomu v denících a v hlubokých myšlenkách, když nad něčím přemýšlíte, dostanete se dál, než jste původně zamýšleli. Psí srdce mělo být příběhem Lolabelle, krysího teriéra, kterého Laurie měla. Kromě příběhu lásky ke zvířeti a lásky zvířete k člověku je tento příběh zajímavý i osudem, který Lola měla. Přes složité štěňátkovství se dostaneme až do šťastného domova a uvědomění si vlastní smrtelnosti. Toto uvědomění se teriérovi dostane v situaci krátce po 11. září a příběh se ihned přesouvá zpět do lidské říše a k obavám, které změnily výraz města.

Příběh se točí kolem vědomí a umírání, radosti a lásky. Kolem umění pro psy a umění pro lidi, citátů filozofů a použití jejich výroků ve chvílích, kdy dávají smysl, filozofického přemítání a buddhistického pohledu na svět.

Psí srdce připomíná deník i po vizuální stránce. Obrazy z kamery se mísí s obrazy a kresbami Laurie, se starými rodinnými nahrávkami z jejího dětství nebo z GoPročka připevněnému k obojku Lolabelle. Barvy se mění podle očí, kterými na svět koukáte a rychlost se mění s dynamikou vyprávění.

Je až neuvěřitelně snadné ztratit se v Psím srdci. Laurie Anderson promlouvá podmanivým hlasem, doplňuje ji psí štěkání a hudba vlastní produkce. Její pohled na život a na umírání nikdy není předkládán způsobem, který by vás nutil odvrátit oči nebo je kompletně zalít slzami. Všechno na Psím srdci je pokojné a hřejivě objímající a s příchodem konečných titulků z něj něco na nějakou dobu zůstane i ve vás.

Takže ať už milujete psy, kočky, chováte šneky nebo zvířata snesete jen na obrázku, můžete se na tento film bez obav vydat. Není určen jen psím lidem nebo lidem, co chtějí vidět víc umění od Laurie Anderson. Psí srdce je tu pro všechny, kteří se kdy museli vyrovnávat se smrtí a taky pro ty, kteří se kdy snažili udělat si svůj život hezčí.
HODNOCENÍ: 90%
ČTĚTE DÁL: