Žebříček Best of 2014: Alba

Vzhledem k tomu, že vyšlo v letošním roce velké množství hudebních nahrávek, vybrali jsme pro vás ty, které by vám neměly uniknout.

Pořadí není čistě náhodné ani neprozrazuje žádné větší preference či náklonnost. Postačilo abecední pořadí.
100°C – Freaky Boys

Po šesti letech, kdy se ani pořádně nevědělo, zda ještě fungují pohromadě, vydali 100°C novou placku. Na desce nalezneme řadu hostů včetně folkového dua Kieslowski nebo kytaristy ze Sunshine. Opět nechybí charismatický zpěv Jakuba Johánka, kdy mu občas sekunduje zpěvačka Sabina Feldmanová. Celá deska šlape dobře, žádná písnička nevyčnívá ani nezůstává v pozadí.
Boris Carloff – Morphosis

Troufám si tvrdit, že tato deska by se dala označit za tuzemskou nahrávku roku. Moc jsem se těšil na to, jak následovník úspěšného alba The Escapist bude vypadat a hlavně znít. Tématika Islandu a toku času je na první poslech protkaná všemi skladbami a velmi lahodí uchu. Upustilo se tak od líčení životních události, které v debutu působily místy depresivně. Naštěstí zůstalo to, co mě na první desce nadchlo – experimentování. Borisův „sofistikovaný pop“ je tak nyní více přístupný a poněkud přesahuje tuzemské rozměry.
The Black Keys – Turn Blue

Recenze

The Black Keys se zařadili díky své tvorbě k předním indie-rockovým skupinám, takže při oznámení nové desky zbystřily nejedny uši. Předchozí El Camino se snažilo o garážový sound sedmdesátek minulého století. Turn Blue je ovšem trochu jiné. Chvíli trvá, než mu člověk přijde na chuť, i když vypalovačku Fever si zamilujete na první dobrou. Kluci se možná až moc snažili o to, aby se nová deska trochu vymykala jejich předchozí tvorbě, až zapomněli na to, čím se dostali do světa.
Calm Season – Symboly

Adam a Terezie neboli duo Calm Season na své druhé studiové desce vsadili na rodnou češtinu, a ač jsem byl zpočátku na pochybách, výsledek se povedl na výbornou. V porovnání s první deskou Mosaic Views se dostalo i na jemnější prvky elektroniky a perkuse, které jsou příjemných obohacením akustické kytary a violoncella. Šest plnohodnotných písní doplňují tři akustické, které mají svoje místo a účel. Každopádně, abyste naplno ocenili tuto nahrávku, je potřeba navštívit živé vystoupení, které je o level výš.
emozpěv – emozpěv

Písničkářské duo emozpěv sice funguje už od roku 2007 jako sólový projekt Ondřeje V. Vratislavského, ale až nyní po mnoha demáčích vyšel bezejmenný plnohodnotný debut. Na české hudební scéně tak nejsou žádným nováčkem. Sympatický zpěv a smysluplné texty, doprovázené kytarou a jemnou basovou linkou.
Kasabian – 48:13

Recenze

Jen málokterá britská skupina je schopná téměř každou nahrávku udělat úplně jinak. Jasným příkladem jsou Kasabian. Velmi jednoduchý cover, název alba i samotný tracklist může leckoho překvapit – mně to přijde jako geniální tah a touha o jednoduchost. Každá skladba je něčím specifická a lehce rozeznatelná. Neztratíte se tedy v téměř padesátiminutovém toku monotónní hudby. Na Kasabian je vidět nadšení pro nové věci a touha je okamžitě vyzkoušet, což se některé části jejich fanoušků vůbec nemusí líbit.
Lola Běží – Lola Běží

Po úspěšném běhu kapela letos vydala debutové album a stihla si udělat jména v českých městech. Polovinu písní sice známe z předchozích demo nahrávek, avšak na rozdíl od Mig21, kteří vydané tracky během posledních pár let pouze dali dohromady bez jakékoliv další iniciativy, tak kluci nahrávali kompletně všechno znovu. Je to znát a hlavně to byl skvělý tah. Písničky zní jinak, než jsme zvyklí, a pokud nejde o konzervativce, tak vylepšení budou považovat za víc než přínosné. Hlavně musím vyzdvihnout písničku Hýbej Dýchej, která mě vážně posadila na zadek.
Michal Hrůza – Den

Dopředu chci říct, že zařazení tohoto alba nemá nic společného s jeho tragickým úrazem letos v létě. V České republice se najde velmi málo tak talentovaných hudebníků, jako je Michal Hrůza. Bývalý frontman Ready Kirken se postavil před sedmi lety na vlastní nohy a prorazil i jako sólový umělec. Navíc se jeho písničky hojně objevují v českých filmech či seriálech. Duše do vesmíru se například objevila ve filmu Martin a Venuše. Po Noci přichází Den a uzavírá se tím jeho koncepční projekt.
Prince – Art Official Age

Hudební a instrumentální mág Prince se opět hlásí o slovo. Ne jednou, ale rovnou dvakrát. Několik let o sobě nedal vědět a nyní přichází se sólovou deskou a k tomu navíc i debutem jeho doprovodné kapely 3RDEYEGIRL. V podstatě se dá říct, že nás deska nemůže ani moc překvapit, pokud jsme znalí jeho tvorby. Jen trochu může zamrzet, že není tak nabitá úderným funk/rock’n’rollem a často uslyšíme pomalejší balady.
Vypsaná fiXa – Krásný smutný den

Márdi a spol jsou zpět. Nejsem si zcela jist, proč je řadím mezi alba roku. V podstatě se pořád dokola omílá stejná písnička, avšak v novém kabátě – důležité je, že pořád funguje a pořád nám dokáže nakopat zadnice. Jako vždy zde naleznete písničky, které mají potenciál na zařazení mezi osvědčené hity. Stejně tak ale zde je pár písní, které krapet vybočují a tím tak zpestřují celou desku. Diametrálně odlišné písničky – Karma Je Mike Tyson vs. Šúrka Mikrofón. Baví mě to.
ČTĚTE DÁL: